Když si noříš oči do snění,

hořící čára mění čelo v poušť.

Spustíš liány slz,

než Ti spálí řasy na popel.

Pár měkkých kroků,

odstíny se mění,

jsi už delší dobu v podezření,

že dávno tušíš

jak´s to chtěl.

Za hlasy odnikud

ztrácím slovo u svých smyslů.

Šeptají o pomoc

s hedvábnou páskou přes ústa.

V poli souznění a dobromyslu

do nich zvolna zarůstám..

Prstem roztírám profil

všech špatných probuzení.

Nechám se klesnout na dno.

Váhání ve chvíli odloučení se vytrácí

a věčné "snad"

se mění v "snadno".......